3400 př. n. l. – Sumerské hliněné znaky k počítání
3000 př. n. l. – Hieroglifické číslice v Egyptě
2700 př. n. l. – K vyměření pravého úhlu používají Egypťané pythagorejský trojúhelník
2000 př. n. l. – Pythagorova věta zaznamenána v několika kulturách
2000 př. n. l.- Babyloňané zavedli šedesátkovou soustavu (dodnes platí pro počítání času a úhlů)
1300 př. n. l. – první kvadratická rovnice na „Berlínském papyrusu“ z Egypta
1000 př. n. l. – Zlomky se používají ve starém Egyptě
518 př. n. l. – Pythagorejci – popis a důkaz věty o pravoúhlém trojúhelníku
- Krize matematiky – neznalost iracionálních čísel – řešeno geometrizací matematiky
360 př. n. l. – Platón – platonská tělesa – důkaz, že existuje jen 5 pravidelných mnohostěnů
350 př. n. l.- Aristoteles ze Strageiry – definuje logickou argumentaci, díky ní vznikají matematické důkazy
300 př. n. l.- Euklides z Alexandrie – popsal veškerou známou matematiku, Euklidovská geometrie
240 př. n. l. – Eratosthenes – změřil velikost Země pomocí geometrie
230 př. n. l. – Archimedes ze Syrakús– aproximuje číslo Pí pomocí metody polygonů uvnitř kruhu
225 př.n.l. – Apollonios – popsal kuželosečky a křivky
50 př. n. l. – V Indii položený základy desítkové soustavy s devíti číslicemi
46 př.n.l. – Juliánský kalendář (365 dní místo 446 ☺ )
100 n.l. – Hérón Alexandrijský – poprvé zmiňuje imaginární čísla
Po konci antiky v Evropě matematika upadá a nastává zlatý věk arabského světa
595 – zavedena indo-arabská číselná soustava
800 – Al-Chvárízmí Muhammad ibn Músa ibn Abdulláh – popisuje princip algoritmu (funkční krokové řešení úloh) a zavádí pojem algebra
876 – Nula se v Indii zařadila mezi čísla
1202 – Leonardo Pisánský zvaný Fibonacci – Fibonacciho posloupnost, algebra zavádí do matematiky symboly
1435 – využití geometrie v umění – naturalistické zobrazení prostoru a vzdálenosti
1581 – Objeveny nelineární rovnice (díky analýze napětí struny loutny a výšky tónu)
1545 – Gerolamo Cardano – Cardanovi vzorce jako řešení kubických rovnic (x3) a rovnic 4. stupně (x4)
1591 – Francois Viéte – zavádí do algebry x a y
1614 John Napier – vyvíjí logaritmus – složité násobení a dělení lze převést na jednoduché sčítání a odčítání
1621 – Pierre de Fermat – velká Fermatova věta
1622 – Logaritmické pravítko jako předchůdce kalkulátorů
1629 – Albert Girard – popisuje komplexní čísla
1636 – Pierre de Fermat a René Descartes – základy analytické geometrie
1637 – René Descartes – vytváří kartézkou soustavu souřadnic
1642 – Blaise Pascal – první rozšířený mechanický kalkulátor
1653 – Pacalův trojúhelník – pomůcka pro vyhledání binomických koeficientů
1654 – Pascal a Fermat – Zákony teorie pravděpodobnosti – pro predikci možnosti výhry
1665 – Princip indukce – postup od známého k neznámému
1666 – Isaac Newton a Gottfried Wilhem von Leibnitz – objevují infinitezimální počet (nezávisle na sobě)
1703 – Gottfried Wilhem von Leibnitz – podrobně zkoumá binární čísla jako základ digitální revoluce
1736 – Leonhard Euler – Eulerovo číslo e a Eulerova rovnice – vztah mezi základními čísli 1, e, i, a π
1788 – Joseph-Louis Lagrange – základy variačního počtu
1799 – Carl Johan Friedrich Gauss – základní věta algebry (každá polynomická rovnice má řešení)
1799 – Gaspard Monge – zakládá deskriptivní geometrii. Popisuje Mongeovo promítání
1817 – Bernard Bolzano – zabýval se matematickou analýzou a formuloval Bolzanovu větu (věta o střední hodnotě funkce)
1820 – Augustin Louis Cauchy – limita funkce
1822 – Joseph Fourier – Fourierova transformace (převod komplexních vlnění (hudba, světlo) na jednoduché sinusové vlny)
1829 – Objevena neeuklidovská geometrie (Gauss, Bolyai, Lobačevskij)
1831 – Évariste Galois – základy teorie grup
1835 – Adolphe Quetelet – definuje průměrného člověka (aplikuje matematiku na lidskou populaci)
1837 Siméon Denis Poisson – rozdělení náhodných událostí (např. úder blesku) Poissonovo rozdělení
1843 William Hamilton – reálná čísla jsou podmnožinou komplexních čísel, komplexní čísla jsou podmnožinou kvaternionů
1847 – Booleova algebra – převádí každodenní problémy do matematické podoby
1858 – Augustus Möbius – páska s jednou stranou – Möbiova páska
1859 – Bernhard Riemann – Riemannova hypotéza
1871 – Maxwellovo-Boltzmanovo rozdělení rychlostí molekul v plynu
1872 – Richard Dedeking – definuje iracionální čísla
1873 – Georg Cantor- Teorie množin (nekonečný počet nekonečných množin)
1889 – Francis Galton – náhodné odchylky od střední hodnoty tvoří Gaussovu křivku
1900 – David Hilbert – matematika má být nejprve jasně definována a předkládá 23 matematických problémů pro další století.
1905 – Albert Einstein – matematické vyjádření vztahu Energie a hmotnosti
1908 – Populační genetika využívá práci Řehoře Mendela pro lidský druh
1913 – Bertrand Russell – redukce matematiky na soubor logických principů (logický atomismus)
1926 – Kvantová mechanika – matematický popis subatomického světa
1930 – Kurt Gödel – věta o neúplnosti matematiky
1944 – Teorie her – matematika v hospodářské soutěži, vojenské strategii a politice
1948 – binární čísla se používají pro přenos dat
1961 – Edward Lorenz – Teorie Chaosu
1972 – Teorie katastrof -René Thom
1972 – Benoit Mandelbrot – definuje fraktál
1977 – RSA algoritmus šifry s veřejným klíčem pro bezpečnou výměnu dat po internetu
1987 – Samoorganizovaný kritický stav
1995 – Andrew Wiles – dokazuje Fermatovu větu
1996 – první matematický důkaz provedený počítačem
2000 – Clayův matematický ústav zveřejňuje 7 problémů milénia. Za vyřešení každého nabízí milión dolarů.